Submitted by TenLester (bez ověření) on Pá, 2021-08-27 13:39
Jistě. V kanonickém díle Děti Duny, sepsané samotným F. Herbertem to Leto Atreides II jasně naznačuje na základě zděděného vědomí. Shodou náhod jsem tuto pasáž v rámci těšení se na Dunu nedávno četl.
Cituji.
[Leto a Ganima sedí navečer před síčem Tabr ve stejný den, kde Lady Jessica přilétá z Caladanu na Arrakis]
...
„Stojím mezi rybou a červem,“ zamumlal (Leto).
„Cože?“
Opakoval to hlasitěji.
Zakryla si rukou ústa a začínala tušit, co to s ním tak otřáslo. Její otec také tak jednal; stačilo jí, aby nahlédla do vlastního nitra a porovnávala.
Leto se otřásl. Vzpomínky, vážící ho k místům, která jeho tělo nikdy nepoznalo, mu poskytovaly odpovědi na otázky, jež si nekladl. Vztahy a události se před ním odkrývaly na obrovské vnitřní obrazovce. Písečný červ Duny nepřejde vodu; voda je pro něj jedovatá. Ale v prehistorických dobách tu voda bývala. Bílé sádrovcové pánve svědčily o zmizelých jezerech a mořích. Hluboko vrtané studně nacházely vodu, kterou tam píseční pstruzi uzavřeli. Co se stalo na této planetě, viděl teď tak jasně, jako by u toho byl. Naplňovalo ho to předtuchou kataklyzmatických změn, které přinášela lidská přítomnost.
Skoro šeptal, když řekl: „Já vím, co se stalo, Ghanimo.“
Sklonila se k němu. „Ano?“
„Píseční pstruzi…“
Ztichl a ona uvažovala, proč pořád připomíná písečné pstruhy, to haploidní stadium vývoje obřího písečného červa, ale netroufla si pobízet ho. Cituji:
„Píseční pstruzi,“ opakoval, „sem byli dovezeni odjinud. Tohle tenkrát byla vlhká planeta. Množili se tak, že existující ekosystémy si s nimi nedokázaly poradit. Pstruzi uzavřeli existující volnou vodu do podzemí, tuhle planetu přeměnili v poušť - a udělali to proto, aby přežili. Na dost suché planetě mohli přejít do svého dalšího stadia - do stadia písečného červa.“
„Píseční pstruzi?“ vrtěla hlavou. Nepochybovala o jeho slovech, ale nebyla ochotna pátrat ve své vlastní paměti až do hloubek, z nichž čerpal své informace. A myslela si: Pstruzi? V tomhle těle i v jiných, těch dřívějších, hrávala tu dětskou hru, napichovala písek a hledala písečné pstruhy, lákala je, aby jí na ruce vytvořili tenkou, rukavici podobnou membránu, a pak je zabíjela pro jejich vodu. Bylo těžké uvažovat o těch bezmyšlenkovitých stvořeníčkách jako o tvůrcích obrovských událostí.
Jistě. V kanonickém díle Děti
Jistě. V kanonickém díle Děti Duny, sepsané samotným F. Herbertem to Leto Atreides II jasně naznačuje na základě zděděného vědomí. Shodou náhod jsem tuto pasáž v rámci těšení se na Dunu nedávno četl.
Cituji.
[Leto a Ganima sedí navečer před síčem Tabr ve stejný den, kde Lady Jessica přilétá z Caladanu na Arrakis]
...
„Stojím mezi rybou a červem,“ zamumlal (Leto).
„Cože?“
Opakoval to hlasitěji.
Zakryla si rukou ústa a začínala tušit, co to s ním tak otřáslo. Její otec také tak jednal; stačilo jí, aby nahlédla do vlastního nitra a porovnávala.
Leto se otřásl. Vzpomínky, vážící ho k místům, která jeho tělo nikdy nepoznalo, mu poskytovaly odpovědi na otázky, jež si nekladl. Vztahy a události se před ním odkrývaly na obrovské vnitřní obrazovce. Písečný červ Duny nepřejde vodu; voda je pro něj jedovatá. Ale v prehistorických dobách tu voda bývala. Bílé sádrovcové pánve svědčily o zmizelých jezerech a mořích. Hluboko vrtané studně nacházely vodu, kterou tam píseční pstruzi uzavřeli. Co se stalo na této planetě, viděl teď tak jasně, jako by u toho byl. Naplňovalo ho to předtuchou kataklyzmatických změn, které přinášela lidská přítomnost.
Skoro šeptal, když řekl: „Já vím, co se stalo, Ghanimo.“
Sklonila se k němu. „Ano?“
„Píseční pstruzi…“
Ztichl a ona uvažovala, proč pořád připomíná písečné pstruhy, to haploidní stadium vývoje obřího písečného červa, ale netroufla si pobízet ho. Cituji:
„Píseční pstruzi,“ opakoval, „sem byli dovezeni odjinud. Tohle tenkrát byla vlhká planeta. Množili se tak, že existující ekosystémy si s nimi nedokázaly poradit. Pstruzi uzavřeli existující volnou vodu do podzemí, tuhle planetu přeměnili v poušť - a udělali to proto, aby přežili. Na dost suché planetě mohli přejít do svého dalšího stadia - do stadia písečného červa.“
„Píseční pstruzi?“ vrtěla hlavou. Nepochybovala o jeho slovech, ale nebyla ochotna pátrat ve své vlastní paměti až do hloubek, z nichž čerpal své informace. A myslela si: Pstruzi? V tomhle těle i v jiných, těch dřívějších, hrávala tu dětskou hru, napichovala písek a hledala písečné pstruhy, lákala je, aby jí na ruce vytvořili tenkou, rukavici podobnou membránu, a pak je zabíjela pro jejich vodu. Bylo těžké uvažovat o těch bezmyšlenkovitých stvořeníčkách jako o tvůrcích obrovských událostí.
Leto sám pro sebe pokývl.
...