Student

Kam nemůže slunce, tam chodí lékař, praví lidové rčení. S příchodem počítačových obrazovek se ovšem mnohé změnilo a oční lékař tak mnohdy musí vstoupit i tam, kam sluneční paprsky dopadají (v nepatřičném úhlu). Jen praví profesionálové se umí slunečního svitu zbavit nadobro, ne však bez následků...

Mikulášův blitzkrieg už zdá se pominul a my doufáme, že Vám roztomilý čertík nadělil dostatečnou zásobu výživných brambor a pevných paliv a anděl příliš neprudil s druhořadou čokoládou ze zemí bývalé Jugoslávie. Naší nadílkou pak budiž další chuťovka z menzy...

Věřte nebo ne, stále se mezi námi najdou jedinci, kteří nedostali kolej. Tito lidé jsou nejen ochuzeni o podstandartní bydlení za příznivé ceny, ale také neví, že místům, kde probíhá úklid, je lépe se obloukem vyhnout...

A máme tady výročí! Kdo by to byl řekl, že náš první komiksový strip vyšel přesně před rokem, 6ti týdny a 3mi dny. Od té doby se ovšem nic nezměnilo, takže to nemá smysl oslavovat. Místo narozeninového dortu tak raději nabídneme nějaký ten blaf z menzy...

Seriál skončil, starý dobrý strip se vrací. Ke dni studentů jsme pro vás připravili pár překvapení, která se Vám zajisté nebudou líbit, ale změna je holt život. Takže do budoucna jen v barvě a bez bublin!

Tak a je konec. Kdo ještě neumřel, umře později a jediný Doc. Zlo tak místo smrti získal působivý rodokmen. Je hezké mít v rodině nesmrtelnou bytost s absolutní mocí. Ale co bude dál? Pravda je tam uvnitř...

Krvavá řežba fakultou se konečně téměř blíží svému konci. Jen jeden z hlavních představitelů ještě nebyl potrestán. Ale na každého jednou dojde, například právě dnes.

Řádění Temného inspektora doprovází pláč pozůstalých, ale co si o tom všem myslí studenti? To vše se možná dozvíte v dnešním díle, poslední zastávkou před krvavým finále.

Než byste řekli Tomáš Baťa ml., je akademická obec v troskách, proti kterým jsou Drážďany roku 1945 rezidentní čtvrtí v klidném prostředí jedlobukového lesoparku. Nikdo si již nemůže být ničím jist. Vážné prohřešky jsou snad potrestány, ale jak daleko ještě může jít temná zloba?

Učitelské řady řídnou, studenti se radují, atmosféra houstne. Všude zní jen jedna otázka - kdo bude příště? Ubozí lidští červové se plazí chodbami a až příliš pozdě si uvědomují, jak moc zanedbávali své pedagogické povinnosti. Jen jeden z nich necítí strach. Jak by také mohl, stroje emoce neznají...